„Ďábelský analytik“. Těmito slovy charakterizoval popředního slovenského básníka a politika 20. století literární vědec a historik Milan Hamada. Miroslav Válek se narodil 17. července 1927 v Trnavě. Studoval na Vysoké škole obchodní v Bratislavě, přičemž studium ze zdravotních důvodů nedokončil. V 50. letech pracoval v redakcích vícero časopisů. Od roku 1957 působil v Mladej tvorbe, kde později pracoval jako šéfredaktor (1962 – 1966). Spolu se Stanislavem Šmatlákem založil časopis Romboid (1966). Aktivní byl i v rovně institucionální. V letech 1967 – 1968 jako předseda Svazu slovenských spisovatelů, v letech 1969 – 1988 jako ministr kultury Slovenské socialistické republiky a v letech 1976 – 1989 jako poslanec Slovenské národní rady. Na cestu básníka se vydal již v mladosti. Knižně debutoval sbírkou Dotyky (1959) a v krátkosti nato publikoval Príťažlivosť (1961), Nepokoj (1963) a Milovanie v husej koži (1965). Po delší odmlce se vrátil na kulturní scénu sbírkami Súvislosti (1973), Štyri knihy nepokoja (1975), Slovo (1976), Z vody (1977), Zakázaná láska (1977) a Básne (1983). Ve své tvorbě neopomenul ani dětského čitatele. Zmínit možno Kúzla pod stolom (1959), nebo Do Tramtárie (1970). Fanouškům slovenské hudby určitě neuniklo zhudebnění jeho poezie Miroslavem Žbirkem, Mariánem Vargou, Pavlem Hammelem a Richardem Müllerem. Návštěvníci kin měli příležitost seznámit se s Miroslavom Válkom v dokumentárním filmu Válek (2018) v režii Patrika Lančariče. Miroslav Válek, básník a komunistický politik. Spojení, pro které se často stával terčem kritiky, ačkoliv během normalizace držel ochrannou ruku nad mnohými umělci. V mnohém vyčníval z radu. Na Bratislavskú lýru pozval americkou zpěvačku Joan Baez, která z podia pozdravila Václava Havla. V Rudém právu kritizoval normalizaci jako „doktrinářství, které nás přišlo draho“. Současně byl však tím, kdo nařídil zásah proti Svíčkové manifestaci v Bratislavě v březnu 1988. Svůj postoj k umění charakterizoval slovy: „má být jako živel. Má ukazovat aj to dobré, aj to zlé, ale myslím si, že nemá vést k pesimizmu, k beznadějnosti a k vědomí, že žít nemá význam. Naopak, umění má spíše pozdvihovat člověka a prý tom všem se nemá vyhýbat temným stránkám v životě.“
Foto: https://www.litcentrum.sk/en/article/valeks-man