Hana Hegerová pocházela ze Žiliny, kde krátce působila i jako herečka. Výrazněji se prosadila v bratislavské Tatra revue. Koncem 50. let se přestěhovala do Prahy, kde se později jejím domovským divadlem stal Semafor. Hrála ve všech muzikálových představeních, včetně Zuzany, která není pro nikoho doma a Šesti žen Jindřicha VIII. Přelomovým úspěchem byl společný recitál s Miroslavem Horníčkem nazvaný H & H '65 v režii slovenského režiséra Jána Roháče.
V roce 1966 činnost v Semaforu ukončila. Začala vystupovat sólově a od té doby absolvovala stovky koncertů doma a hlavně v zahraničí. Za celoživotní umělecké dílo obdržela několik významných ocenění. V dubnu 2013 byla povýšena na komandérku francouzského Řádu za zásluhy, konkrétně za významný přínos v propagaci francouzského šansonu a francouzské kultury. V říjnu 2014 jí prezident České republiky Miloš Zeman udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy. V lednu 2016 jí udělil slovenský prezident Andrej Kiska Řád Ľudovíta Štúra II. třídy.