- výročí narození Hany Ponické (15. 7. 1922 – 21. 8. 2007)
Hana Ponická byla slovenská prozaička, zvláště autorka literatury pro děti a mládež, překladatelka a publicistka. Dnes můžeme říct, že byla také obětavá občanská aktivistka a disidentka. V osobním životě byla manželkou spisovatele Štefana Žáryho, poté básníka Jána Kostru a nakonec historika vojenství Jaroslava Šolce. Narodila se 15. července 1922 v obci Halič při Lučenci. Maturovala na dívčím gymnáziu v Bratislavě v roce 1940. Před vypuknutím Slovenského národního povstání studovala medicínu na Lékařské fakultě Slovenské univerzity v Bratislavě. V roce 1945 se přihlásila jako dobrovolnice – ošetřovatelka Červeného kříže na hlavním nádraží v Bratislavě, kde přijímali a pečovali o vězně z koncentračních táborů. Medicínu nedostudovala. V letech 1948 – 1950 žila v Římě, kde pracoval jej tehdejší manžel Štefan Žáry jako dopisovatel ČTK. Po návratu do Bratislavy byla redaktorkou, v letech 1954 – 1977 působila jako profesionální spisovatelka, překladatelka a publicistka. V roce 1956 se zúčastnila na známém sjezdě českých a slovenských spisovatelů v Prahe, kde podpořila Jaroslava Seiferta a Dominika Tatarku. Oba jmenovaní vystoupili na sjezdě s požadavkem na větší svobodu umělecké tvorby a s kritikou stávajících poměru, zvláště v souvislosti s nedávnými politickými procesy. V roce 1969 byla průvodkyní snoubenice Milana Rastislava Štefánika Giulani Benozi během její návštěvy Slovenska (v Košariskách, v Březový pod Bradlem a v Martině). Po roce 1972 musela odejít ze Smeny, kde pracovala, a časem dostala zákaz publikovat. Později se přestěhovala do vesnice Lukavica, kde byla v letech 1977 – 1979 jako disidentka soustavně sledována. Poté co jej odebrali cestovní pas a začala ji pronásledovat a vyslýchat Státní bezpečnost, navázala kontakty s českými pronásledovanými spisovateli a publikovala fejetóny v samizdatové pražské edici Petice. Spolupracovala též se zahraniční rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa, kde jako její poslední příspěvky odvysílali seriál s názvem Od začiatku do konca. Za odpor proti praktikám komunistického režimu byla v září 1989 postavená před soud společně s M. Kusým, J. Čarnogurským, V. Maňákem a A. Seleckým. V listopadu 1989 byli všichni postupně osvobozeni. Po roce 1989 se vrátila k publikační činnosti. Zemřela 21. srpna 2007 v Banské Bystrici. Pochována je v rodným Haliči.
Foto: dobrenoviny.sk